Jsou to dva dny, co jsme překročili státní hranice mezi Ukrajinou a Slovenskem a podstupovali zdlouhavou celní kontrolu, včetně prohlídky našich krosen. Unavení jsme se snažili zakrýt obavy z prohlídky - co když se bude celníkům zdát něco podezřelého a nepustí mě domů?

Jako loňská absolventka Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži jsem tento rok neměla žádný nárok účastnit se každoročních projektových týdnů, pan ředitel si totiž příliš nepřál ani účast letošních maturantů. Přesto jsem společně s dalšími 36 studenty a profesory Ukrajinu navštívila.

 

Pro ujasnění: projektový týden je specialita AG, kdy se poslední týden před školou mění styl výuky a studenti jedou dle svého výběru pod vedením profesorů do zahraničí, nebo se účastní jazykových a sportovních programů přímo na gymnáziu, popřípadě cestují za poznáním po naší republice. Napříč ročníky se tak každý může věnovat tomu, co ho zajímá a baví a má možnost načerpat nové zkušenosti a bohaté zážitky.

 (Projektový týden 2015 - Makedonie)

 

Já jsem jezdila už od prváku s panem profesorem Zahradníčkem na (dle jeho každoročního shrnutí) "nejnáročnější projekťák na AGčku". Díky jeho čundrácké povaze a hlavně odvaze od mládí prochodit všechny možné i nemožné hory, jsem postupně rok co rok poznávala krásy Balkánu, laskavost místních lidí, domácí sýr s dobrou pálenkou nebo třeba hvězdné nebe, které jsem jinde neviděla.

S krosnou na zádech, ve které bylo všechno, co jsme jen mohli potřebovat na deset dní (v co nejúspornější verzi), jsme prochodili kamenité pláně Černé Hory, zatravněná rumunská pohoří plná krav, horké kopce v Bulharsku a makedonské rozkvetlé hory. Letos Balkán vystřídal Východ. V mnohém stejný, v mnohém jiný a přesto bere za srdce stejně silně.

V pár příštích příspěvcích bych se chtěla podělit o zážitky, které nás potkali na našem putování a alespoň malinko vystihnout hlavně vnitřní nádheru onoho chudičkého kraje. Námětů na zamyšlení je na každém kroku kupa.

(Projektový týden 2017 - Ukrajina)