Ráda v mysli procházím uplynulé události a ještě mnohem raději se snažím rozklíčovat a pochopit různé situace, které mi třeba přišly v danou chvíli těžké a neužitečné. Vidím-li svůj život nebo určité období jako celek, vnímám obrovskou spoustu drobných Božích zásahů, které až s odstupem dávají smysl.

Jako například...

 

Vždycky jsem milovala cestování a strašně jsem si přála vyjet hned od začátku zimního semestru na půl roku někam na Erasmus. Celý první semestr jsem kolem toho tak ňufala a snažila se přimět rodiče, aby mi to povolili. Trpělivě jsem sháněla a louskala nepřeložené, azbukou psané informace ze stránek univerzity ohledně sylabů a kreditů, a rozmýšlela jsem se, jestli do toho vážně praštit nebo ne. Nechtělo se mi opouštět přátele a přerušovat nově navázané vztahy. Říkala jsem si, co by mi za toho půl roku všechno uteklo? A co bych získala?

Otázky mě pálily a dřív než brzy přišel čas na vyplnění výběrového řízení. Nejistě jsem otevřela formulář a ono nic. Moje vysněná univerzita nebyla na seznamu vypsaných univerzit, což jsem nechápala. Měla jsem ještě další dvě univerzity v záloze, ale nabídnutá byla ta, kterou jsem zvažovala až jako poslední možnost. Nedalo se nic dělat, rozhodlo se za mě. Dlouho jsem přemýšlela, jestli zkusit alespoň univerzitu v Makedonii, ale shon zkouškového a moje lenost už mě nepřiměli zjišťovat více potřebných informací, a tak jsem to prokaučovala.

Později jsem se ujišťovala, jak jsem ráda, že nebudu muset opustit svoji Olomouc, která je pro mě čím dál víc domovem. Že pojedu na Erasmus třeba v magisterském studiu, nebo si vyjedu někam na zahraniční stáž, popřípadě to ještě doženu v letňáku v druháku, ve třeťáku...

 
(Projektový týden v Montenegru)

 

Ale pak jsem o tom přestala přemýšlet úplně, a tak nějak jsem nabývala dojmu, že jsem tam, kde mám být. Zjistila jsem, že dělám věci, které mě vážně baví, a že se mám kde uplatnit. A zrovna v tomto období mi byla dána nabídka, že se skutečně budu mít kde uplatnit třeba dalších pár let. Budu moct dělat to, co mě baví, a k čemu mě povolává Bůh.

 
(obrázek Rezkaaa)

Kdybych měla jen o 1 procento víc odhodlání, zakousla bych se a Erasmus si zařídila. Mám ráda dobrodružství a hecy a byla jsem ze sebe až překvapená, že to tak lehce nechávám být. Z naší katedry nejezdí moc lidí, takže kdo se přihlásí, má skutečně možnost vyjet.

Přesto jsem do toho nešla.

 

Teď vím, že bych kvůli Erasmu musela odmítnout něco, co mi může v mnoha oblastech dát mnohem víc. Předtím jsem to neviděla, ale nyní vidím i všechny ty další drobné momenty, které vedly k tomu, že můžu stát před další nádhernou výzvou. Odmítnutí a vzdání se jednoho snu může být cestou k jinému snu. Možná k takovému, o kterém ještě ani nevím, že o něm vlastně sním.

 

Kdybych se rozhodla jinak, nebylo by to špatně. Přišly by jiné věci. Jak jeden kamarád moudře řekl:

Ať už se rozhodneš jakkoliv, Bůh Tě v tom podpoří.


A teď mě chce podporovat tady.


(obrázek Rezkaaa)