Nejsem zvyklá chodit spát přes den, ani když jsem velmi unavená. Mám nějak zafixované, že chci co nejvíce využít denního světla k potřebným činnostem a "neproflákat" den v posteli. Raději místo toho chodím spát dříve (nebo ideálně vstávám později).

Dnešní den a celý víkend byl pro mě jakousi stopkou v dosavadním neklidném a rychlém běhu. O víkendu jsme se jako ADCM setkali s animátory ze třech děkanátů a snažili jsme se je podpořit a povzbudit v jejich službě. Vlastní vinou (resp. vinou VKH plesu a pozdního usínání po celý týden) jsem na víkend odjížděla ne úplně fit. Při kázání se mi klížily oči, baterie mojí energie byla spíš vybitá. Ale jak to bývá, člověk sebere všechny zálohy, aby mohl být pro druhé, samozřejmě s obrovským přispěním a podporou Pána.


(moje foto aneb jak nám roste vrba v kuchyni)

Přijeli jsme zpět do Olomouce v pozdní sobotní odpoledne, slunce svítilo a bylo nádherně. Únava se někam rozpustila a vyrazila jsem ven. Přes zimu nebylo tolik patrné, jak moc mi chybí kontakt s přírodou a pozorování Stvořitelových krás. Jaro je ale plné života a barev, což je úplně přesně můj komunikační kanál a přímý kontakt s Bohem. Moc ráda chodím parkem nebo jen kolem zatravněných ploch a pojmenovávám květiny, které tam kvetou. Poznám pár kytek, které kvetou zrovna zjara, takže mám velkou radost, když na nějakou narazím.

Včera jsem při procházce obdivovala orseje, které jsem si celou základku nemohla zapamatovat. V předchozích týdnech jsem po několika letech znovu viděla bleduli. Po cestě domů z města se vždycky usmívám na sasanky, které jsem si dlouho pletla s jinou květinou, a v parku jsem objevila už i pryskyřníky!
Štve mě, že některá jména se mi z paměti vymazala, třeba takové ty fialové "hrozny", které mají moc kalichovytých květů uspořádaných právě do jakéhosi hroznu. A také kytka, co vypadá jako hluchavka, mám dojem, že je to popenec břečťanovitý a na první pohled od těch zakrslých hluchavek nejde moc poznat.

Naprosto mě nadchly javory. Asi nikdy jsem neviděla nebo si spíš neuvědomovala, jak kvetou. Drobné, nenápadné zelené květy, které se zdálky tváří jako listy. A absolutně nádherně voní.

Všechno je to nepřekonatelně krásné na pohled. Kvetoucí sakury a ovocné stromy, magnolie, které jsou v nějvětším rozkvětu třeba jen jeden den nebo půl dne, narcisy, hyacinty, odkvétající krokusy, sedmikrásky, pampelišky, fialky,... Těším se na šeříky.


(Loni mi takto krásně kvetly šeříky ve váze z hrnečku :) )

Tohle všechno mi chybělo, ani jsem nevěděla jak. Práce je pořád nad hlavu, do školy, do práce, na bytě. Procházka a zastavení se opravdu uprostřed běhu velmi vyplatilo, a to aji když vrcholí deadliny seminárek do školy, blíží se další akce a hromada na žehlení přibývá. Chodila jsem a skenovala koruny stromů a obdivovala často nenápadné barevné kvetoucí ozdoby mezi stébly trávy. Bůh je v tomto neskutečně fascinující a je to krásné. Zresetovala jsem hlavu, únava zmizela. Čas věnovaný sobě samé se vyplatil. Je sice pravda, že jakmile člověk zastaví, nahrne se spousta věcí, které se v pressu neprojeví, ale jsem za to ráda.

 
(Tahle krasavice rosla jen pár kroků od nás, sama samotinká mezi stromy v parčíku.)

Dnes po obědě jsem šla spát, protože mě dohnaly předchozí týdny. Ale proč ne? Objevením vlastní stopky se můžu vyhnout mnoha potížím. Ale ještě pořád ji musím hledat. Říkám si,
i vzhledem k uplynulému půl roku na Centru, že je vážně důležité umět reflektovat své potřeby. A nejen psychické, ale i fyzické. A také přání a sny. Ne vždycky to jde, někdy je to nemožné a člověk musí mnohé obětovat. Ale celkově (a to platí pro úplně všechny), když si člověk dokáže najít čas, resp. vypustí všechny kraviny a věnuje dvě hodinky něčemu, co má rád, tak je docela pravděpodobné, že se kvalita života zvýší, únava třeba sníží a člověk je víc v pohodě.

Je to pro mě rozhodně výzva do zbytku semestru, do zkouškového a do celého léta. Ale hlavně pak do dalšího roku studia, který bude obohacený o vitamín S - státnice. Přála bych všem, aby se dokázali vracet k tomu, co mají rádi. U mě konkrétně jde o sen, že se mi jednou povede znovu pořádně věnovat hudbě. Challenge accepted.