Tak jsme si jednou povídali s mým milým.

Jsme už spolu nějakou dobu a hned v začátku našeho vztahu jsme si ujasnili, jak otázku předmanželského sexu vnímáme, a jak bychom to chtěli. Nemáme problém se spolu upřímně bavit opravdu o čemkoliv. Teď jsme toto téma znovu po nějaké době rozebrali, kvůli jistému posunu ve vztahu a kvůli určitému vyspění v některých oblastech osobnosti. Není nám patnáct a zažitého máme taky celkem dost. Oba vnímáme hloubku našeho vztahu a prostě jsme se rozpovídali, až jsme se dostali k otázce, proč spolu vlastně před svatbou nespát.

 

Toto téma je do nekonečna omílané a hlavně neskutečně moc individuálně pojaté. Ovšem přes to všechno, co už bylo k tomuto tématu řečeno, jsme společně dospěli k něčemu novému, co mi rezonuje v hlavě, a o co bych se chtěla s ostatními podělit.

 A narazili jsme na problém. Jsme oba věřící, ale prožíváme jakousi duchovní krizi (jako ostatně čas od času každý). Známe veškeré důvody proti, které jsou běžně uváděny na všech možných konferencích, přednáškách, akcích a setkáních ať už jde o zachovávání desatera nebo třeba o partnerskou jednotu, která vzniká až po svatbě. Jenže jsme si zkrátka nebyli schopni uvést jeden logický důvod, proč do toho prostě nejít.

(Je to choulostivé a osobní téma, každopádně je jasné, že se s ním potýká každý pár, nejen proto o tomto tématu píšu. Ovšem konečně řešení neodbytné otázky "spát či nespát" už pak opravdu záleží individuálně na každém z párů, přičemž žádné nemůže být chápáno jako špatné.)

 

(moje foto)

Tím, že se vztah postupně vyvíjí až dospívá k určité velmi pevné sounáležitosti, kterou už téměř nelze vyjádřit, dochází k častějšímu vyvstávání onoho dilematu.

A bude to horší.

Rozhodli jsme se tedy jednat a zkusili jsme se ptát. Názory některých přátel, kteří byli spíše pro sex před svatbou, nás moc v našem snažení o dodržování čistoty nepovzbudily, každopádně byly zajímavé a neméně pravdivé: "Když vztah dospěje do určitého stádia, kdy prostě víš, že to máš udělat, tak proč to nějak uměle brzdit? Přišla zkrátka ta pravá chvíle. My jsme to tak taky měli."

 

Samozřejmě, že jsme tímhle názorem neskončili. Jinak bychom tedy úplně skončili...

Zeptali jsme se na názor či radu jednoho známého, bohoslovce. Vysvětlili jsme mu naši situaci, že jsme se bavili o tomto tématu, že si myslíme, že moc pádných argumentů proti (krom všech těch dokola opakovaných) neexistuje, a že nás zajímá, co by nám na to tak řekl. Zcela nečekaně začal otázkou: "A proč jste to teda neudělali? Co je pro vás ten logický důvod proti?" Těhotenství. Oba studujeme. Taky určitá úcta k případnému jinému životnímu partnerovi toho druhého. A pak se přidávaly argumenty jako jakési možné "nasycení" tím druhým v případně zahájení aktivního milostného života a taky stav, kdy vztah už dál neroste, protože dosáhl už všeho, ačkoliv ke svatbě nedošlo.

Onen rozhovor nám pomohl podívat se na věc čistě pragmaticky a uvědomit si, že tu něco nehraje.

(moje foto)

Oním překvapivým závěrem pro nás bylo to, že ačkoliv druhým bez problémů obhajujeme naše postoje k předmanželské čistotě, sami před sebou je do hloubky obhájit nedokážeme. Že existuje obrovské kvantum přednášek nebo duchovních obnov, čeho chcete, na téma předmanželský sex, čistota, vztahy, ale ta fakta se opakují. Ano, opakují, protože platí pořád, jenže to, že slyším, že se to dělat nemá, neznamená, že v mém vztahu bude automaticky všechno vpořádku.

Spousta lidí (ať už ostřílených manželů, snoubenců nebo kněží) říkají, že to má být tak a tak, protože úcta, protože láska, protože zdrženlivost, protože to není správné, protože...

Mladí by měli díky přednáškám vědět, PROČ to tak je. Nepochybně a nezpochybnitelně ano, souhlasím s tím. Jenže dále by se o tom měli hlavně BAVIT MEZI SEBOU. Je to skoro až nějaké tabu, které se probírá téměř výhradně tak nějak obecně a se skupinou, a z osobní zkušenosti vím, že jsem se o všech těch "dalších věcech", které se sexualitou a předmanželskou čistotou souvisely, dříve nikdy nedokázala nějak bavit. Přišlo mi to "špatné" a "nevhodné", ačkoliv by to třeba v něčem pomohlo. Nikdy (krom 1 případu) jsem nezažila, že by některý přednášející po promluvě o předmanželské čistotě řekl: "Tak, a teď běžte a promluvte si se svým protějškem, co si o tom myslí, jestli není v něčem problém, případně, v čem ten problém spočívá."
(Nejspíše to páry probírají ve školách partnerství nebo snoubeneckých příprávách, ovšem většina párů není zasnoubených ani nenavštěvují školu partnerství a taky už může být třeba pozdě.)

V určitém přiměřeném věku je zkrátka důležité všechno vyjasnit a pročistit. Většina "spoluchodících" na to snad přijde sama, jenže si nejsem úplně jistá, jestli jsou k tomu páry, zvláště ty "cudnější" a nesmělejší, podporovány. Možná to nepotřebují a nemají o své zdrženlivosti pochybnosti. Ale jsme jen lidé a nepřipadá mi to úplně pravěpodobné.

 

Od našeho původního záměru jsme s mým milým samozřejmě neupustili. Jen jsme se chtěli na "problematiku" podívat z jiné stránky, zjistit, co si o tom kdo myslí, a jak tomu můžeme novým způsobem čelit. Je to téma složité, a tak na dvacet esejí, nemohu tedy popsat všecko. Co mi ale připadá klíčové, je podpora párů a jejich komunikace na toto téma, obzvláště, pokud jsou už starší a jsou ve "zranitelném" věku. Je velmi snadné říct si, že se projednou "nic nestane". Jenže ono se stane.

Tak si pojďme navzájem fandit :)

(moje foto)