Touto cestou začíná první dokumentace mých cestovatelských toulek. Je to trošku adrenalin vůbec o tom psát :)

Byly to pěkné nervy a taky trošku "náhoda". Jeden můj milý přítel mi říká, že náhody neexistují. A má pravdu, všechno je pěkně pošéfované shora.

Pár dní po Krakowě sdílel můj bývalý profesor ze střední školy na svém facebooku něco "pro absolventy" a byl to právě tento projekt - projekt do holandského Haagu. Říkala jsem si, že by to mohla být sranda, anotace zněla zajímavě - pomoc pro mladé pracovníky s minoritními skupinami (zkráceně zkomoleně popsáno), cestu a ubytování budu mít hrazenou, do začátku semestru ještě čas... Proč ne?

Požadavkem byl motivační dopis s 10 důvody 'proč právě já'. No píste... Co tam mám psát? Trošku jsem se vychvalovala a lovila v paměti všechny tábory a různé praxe. Docházely mi argumenty, jako poslední důvody jsem psala (mimo jiné), že "jsem nenáročná na jídlo" a "jsem z Moravy" čili obsahuji jistý "moravský temperament". Ani jsem nedoufala, že to vyjde. I přesto jsem těch zbývajích pár dní do vyhlášení úplně zbytečně několikrát denně kontrolovala e-mail.

A pak to přišlo. Zničehonic mi přistála do schránky někonečně dlouhá zpráva, že mě berou, a co mám všechno udělat. Měla jsem obrovskou radost, jenže pak mě polil pot... Vyplňování anglických formulářů (moje angličtina není úplně špatná, ale přesto jsem byla krapet smutná), hledání autobusových spojů, aby mi pak mé české spolucestovatelky napsaly, že poletíme, protože je to snazší, hledání ubytování, abychom si stihly prohlédnout Amsterdam, pojištění, materiály, které potřebujeme, shánění kufru, vracení kufru, hledání tisknoucí tiskárny, zmatky a odkládání nezbytného na dobu neurčitou.

Všechno jsem zvládla, lístky koupené, čeká mě dnes už jen nákup českých potravin, abychom je mohly nabídnout dalším účastníkům ze zemí jako je Nizozemí, Slovensko, Turecko, Belgie, Malta, Litva, Itálie a Estonsko při prezentaci naší krásné vlasti. A ještě jedna kapitola není uzavřená - balení...

Poslední dobou jsem začala mít z cesty strach a přemýšlela i o zrušení účasti. Poletím poprvé v životě a už napoprvé jsem si to dokázala pěkně hekticky naplánovat. Doufám, že stihnu odbavování, že mi vezmou zavazadlo a hlavně doufám, že mám platné letenky.

Neletím naštěstí sama, i tak mám ale pořád spoustu obav a otazníků, jaké to bude, jestli se domluvím se svojí úrovní angličtiny, jestli dokáži být přínosná. Nedala jsem si primární cíl, což byla nejspíše chyba, brala jsem to tak napůl jako "výlet do Holandska zadarmo" (což tak ve finále úplně není), ale teď navážno přemýtám, zda-li patřím právě já mezi ty lidi, kteří mají rokovat za všechny další mladé napříč zeměmi a za jejich práci.


(zdroj internet)

Každopádně mi teď nezbývá nic jiného než zavřít oči a směle vykročit do prázdna. A nechat se unášet... Přece to nebyla jen "náhoda", že vzali mě. Je to pěkně pošéfené shora, ne?

 

A já tomu věřím.